Jitřenka - 22.01.2020

Zvláštní telefonát

Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. (1. Janův 5‚14.15)

V době, kdy byl můj táta vážně nemocný, musel podstoupit operaci, po které nemohl nějakou dobu vůbec mluvit, a poté jen omezeně a chraptivě. Bylo mi ale jasné, že jej, stejně jako každého pacienta v nemocnici, potěší, když mu zavolám a on mě uslyší. Musel jsem si však zvyknout na neobvyklou podobu našich hovorů. Když jsem mu zavolal a on hovor přijal, slyšel jsem jen ticho. Bylo to zvláštní. On slyšel mě, ale já jej ne, protože nemohl mluvit. A tak jsem si s ním povídal, vyprávěl muo jeho vnoučatech, o tom, co jsem ten den dělal, ale jeho hlas jsem neslyšel. Věděl jsem ale, že je moc rád, že mě slyší. Byl jsem si tím jistý, protože mi pak maminka potvrdila, že pozorně naslouchal, přikyvoval a usmíval se. Volal jsem mu proto pravidelně každý den a věděl jsem, že mě slyší. Někdy si podobně připadám při modlitbě. Hovořím se svým nebeským tatínkem, vyprávím mu o všem, co jsem prožil, o radostech i starostech. Neslyším sice jeho hlas, ale spolu s apoštolem Janem vím, že mě dobře slyší, bere mé modlitby vážně a svým jednáním na ně aktivně reaguje.Díky, nebeský Otče, že nás vždy slyšíš a skutečně Tě zajímá, co prožíváme. Neslyšíme Tvůj hlas, ale vidíme, co pro nás děláš.Oldřich SvobodaZ knihy kolektivu autorů Na Tebe s důvěrou čekáme! Vydalo nakladatelství Advent-Orion.